Venku je zima, sychravo a nevlídno. Sraz v nonstopu na půl desátou ranní je tedy logickou zbraní v boji s nevlídností počasí. Usedám na židli a přijde mi divné, že jsou všude kolem zrcadla. Po tříminutovém zírání zjišťuji, že to není zrcadlo ale průzor do další místnosti. Tak to není úplně šťastný výkop. Během mého příchodu se zvedá zcela opilý pán, kterého barman oslovuje Františku a hlásí, že odpo zase přijde. Věrnost klienta mě hřeje u srdce. Následně dorazí další hosté, kteří v poklidu pokuřují na baru a diskutují o nesmyslnosti povánočních nákupů. Z nonstopu se tedy vyklube místo rezistence proti spotřebnímu kapitalismu. Body letí prudce nahoru. Následně doráží zbytek našeho společenstva a postupně objednáváme kafe, vodku, pivo, čaj a cosi z oblasti horkých nápojů, do čehož ale barman nekompromisně nalije ještě malou vodku s tím, že to je slabý a je potřeba tomu zvýšit volty. To je skutečně sympatické. Naše snaha kouřit uvnitř, když tak již činí zbytek hostí, je rázně utnut a my jsme vykázáni před podnik. Je vidět, že ještě nemáme bezpečnostní prověrku a nezapadáme do komunity. V televizi běží Tři veteráni a čas se příjemně vleče.
Celkový dojem je ve skrze pozitivní, pivo i ostatní nápoje v podstatě pitelné, ceny rozumné. Dokonce zde mají i utopence, hermoše a romadůr, ale radši nezkoušíme. Vnitřek podniku není hezký, ale to také nikdo neočekává. Nonstop je spojen s vinotékou, což neověřujeme. Pokud tedy bude na Pankráci nebude vědět, co si počít, Non-stop bar Satelit je jasná volba.
