Nedělní ráno na Národní třídě

V sobotu před půlnocí mi napsal L., jestli nechci jít do Rock Café na pivo. Že je tam nuda. Jelikož jsem tou dobou usilovně bojoval se státnicovými otázkami, musel jsem odmítnout. Ráno, krátce po mém probuzení, mi opět napsal L. Že se z Rock Café na Národní třídě posunul jen o pár desítek metrů dál do nejbližšího nonstopu. Modří už vědí, že jde o Nonstop Na Pernštýně. 

Dorazil jsem za ním krátce před polednem, tedy v době nedělního oběda. Musím přiznat, že tou dobou byl nonstop celkem prázdný. U beden hráli asi jen dva chlápci. Na baru nikdo, jen znuděná, ale vzhledem k okolnostem (nonstop, nedělní poledne) nakonec celkem milá barmanka. Asi jediná nepříjemná věc se v tomhle baru odehraje hnedka zkraje při vstupu. Ještě než si člověk stihne objednat pivo, je vyzván obsluhou k předložení dokladu totožnosti. Možná jde o bezpečnostní opatření nebo o nějakou tombolu. Nevim. Po téhle proceduře jsem konečně mohl přisednout k L. a dalším kumpánům. Nikdo z nich tu noc nespal a na všech to bylo dobře znát. Jeden vyprávěl „že by tu děvku tahal za vlasy a přitom ošukal, protože ona si nic jinýho nezaslouží“. Další dva ze mě tahali klady na vztazích, životě a vůbec. Oba v depresi. 

Hned za naším stolem byl umístěn jukebox. Při příchodu z něj hrál Ektor, o němž stále nevim, co si myslet. Poté se již situace uklidnila, když mi Janek Ledecký se svým Žentourem slíbil, že všechno bude fajn. 

Dalším jistým kladem je přítomnost automatu na cigára. Napadá mě, jak dlouho asi nonstopy budou potřebovat personální zajištění, když hru, cigára i hudbu, tedy vše důležité kromě chlastu, obstarávají automaty. 

Nakonec jsem si dal jen dvě piva, á 27,- Kč a šel domů. Státnice nepočkaj.

ŠOK!!!! Nejhorší nonstop objeven!

Protože jsou Vánoce tradičně časem obžerství, rozzářených dětských očí, genocidou kaprů a veselou náladou spojenou s hysterickými scénami v nákupních centrech, rozhodli jsme se nabourat tento ucelený a veselý obrázek trochou stoky z dna lidské společnosti. Všeobecně rozšířená lež o tom, že to nejlepší (celoživotní štěstí a tak) čeká někde hnedka za rohem, kterou se již po několik generací opíjejí všichni od trosek přes rozvedený mamky dřoucí na kase v Bille, je vnímána redakcí velmi kriticky. Naproti vzdálenému a neurčitému štěstí je deprese, tragédie a bída vždy někde za rohem. Empiricky se o tom přesvědčil jeden člen redakce hledajíc v noci na IPáku nonstop, kde by mohl obdržet pivo.

Hned za rohem od KFCčka na IPáku se nachází nejhorší nonstop, jaký měl dotyčný redaktor čest navštívit. Pouze jeho letitý trénink ho uchránil od doživotních následků. Název podniku je zapomenut, ale Nonstop, herna, bar patrně nebude daleko od pravdy. Při vstupu si zbloudilec ihned povšimne, že přístup k matům je podle cedulky pouze pro členy občanského sdružení Život je hrou. Nikdo ze společnosti nemá peněz nazbyt ani není členem dotyčného sdružení, tudíž maty nepřicházejí pro dnešek v úvahu. Zbývá tedy pivo. Poroučíme si Gambáče za 3 pětky a dostává se nám lahváčů, sklenice s díky odmítáme. Co si budeme nalhávat, Ritz jsme nečekali, ale tohle už není dobrý ani na dojezd.

Abychom se nenudili, začíná nás bavit vedle sedící pár. Pánovi je 60, k čemuž se hrdě hlásí, paní nebude o mnoho mladší. Nejdřív starého pardála peskuje za to, že spí v nonstopu, což ovšem nikomu mimo jí nevadí, a pak s ním laškuje. Laškovnou náladu se snaží uplatnit i na nás, leč nezájem, začínající kocovina a ožralost způsobují, že se nechytáme. Dáma se však nedá zadarmo. K diskuzi se přidává i pán s tím, že on by rozhodně nechtěl najít bednu, která by pořád jenom dávala, protože všechny maty jsou prostě peklo. Částečně souhlasíme. Vedle sedící chlápek zkušeně kotí a rozčiluje se, že mu to nepadá. Jsou 4 ráno, zítra je pracovní den, pivo ani nedopíjíme, přejeme šťastné a veselé a jdeme pryč. Džůboks není v lokále přítomen, není kam hodit pětku. Stejně žádnou nemáme. O možnosti zakoupení občerstvení si můžeme nechat zdát. Vcelku se jedná o nepříjemný nonstop, který nestojí za návštěvu. Celá redakce však doufá, že někde existuje ještě horší a že bude naším investigativním plátkem co nejdřív navštíven.

Šťastné a veselé i Vám a pokud budete hrát, tak držíme palce, ať se daří vždycky jenom podojit a nezapomeňte: Hraješ-li neriskuj vše!   

Bystřička není rájem seladonů

Naše regionální rubrika zaměřená na mimopražské nonstopy přináší pokračování. Dnes nabízíme hloubkovou sondu do světoznámého hradeckého nonstopu Bystřička. 

Po otevření dveří na vás dýchne tak 30 let nevětraná solidní směs vzduchu a kouře, kde je poměr vzduch : kouř tak cca 1 : 50. Interiér nevypadá ani trochu nonstopově, takže neznalé jistě přepadnou chmury, kam že se to vlastně dostali. Avšak není třeba ztrácet hlavu, i když to tak nevypadá, tento podnik skutečně nezná pojem "zavírací doba". Nebo se to zatím redakci nepodařilo zjistit. Pivo je vcelku ucházející, i když přetrvává pocit, že poněkud zbytečně drahé na nonstop. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že tento nonstop má jisté nenonstopové aspekty (např. okna kterými je vidět jestli je den nebo noc a dále pouze několik matů), které jistě šroubují cenu nahoru. Dalším plusem je jistě možnost poručit si utopence, který je podle všeobecného mínění mimo tradiční sortiment většiny nonstopů. Můžeme tedy říci, že tady existuje jistá přidaná hodnota.

Jak se redaktor pro záležitosti regionů přesvědčil na vlastní kůži, v Bystřičce můžete dělat de facto cokoli a nikomu to nepřijde divné. Tancovat na stole, slavit narozeniny, obnažovat se, krákorat na celý lokál, spát, jít na rande nebo mít snahu se zde připravit na zkoušku. Návštěvy byly rozvrženy do několika let, abychom byli schopni prezentovat ucelený obraz tohoto podniku.

Úroveň místních individuí není během dne tak pokleslá, jak by se na nonstop v centru města slušelo. Při návštěvě na státní svátek 28. října v 9:00 byla většina návštěvníků pouze mírně připitá (věkový průměr cca 52 let) a žertovala se servírkou, která byla velmi hbitá a zdatně a rychle přinášela požadované nápoje. Při jiné návštěvě ta samá servírka neprojevovala tolik ochoty k šenkování, protože musela řešit aktuální stav na burze se svými kamarádkami na baru. Je to tedy o štěstí. 

Nyní si představme noční směnu Bystřičky. Ta se od té denní diametrálně liší, i když někteří zkušení jedinci zvládají obě šichty, dokonce i několikrát za sebou. O půl páté ráno je možné najít v Bystřičce různé typy, od adolescentních hooligans, kteří vypijí dvě vodky a jsou na kaši a snaží se v sobě probudit pravěké lovce a válečníky, přes alkáče, kteří zde končí jinde započatý tah až po ztroskotance, kteří si sem přišli urvat pár hodin spánku. Klientela je velmi pestrá a oproti denní směně zde není o blázny nouze. Je s podivem, že ani tato klientela nemá neutuchající tendence se s ne zcela pravidelnými návštěvníky vítat, rozmlouvat nebo prát. Většinou si vystačí sami.

Poslední sledovaná proměnná je džůboks. Ten je solidně zásoben nejkvalitnější muzikou, ovšem pokud o půl 4. pustíte Nedvědy nebo Pavla Bobka, bude obsluhou bez milosti vypnut a vaše investice nebude navrácena ani přes hlasité dožadování. To je z našeho pohledu vážný nedostatek.