Jelikož
nás láska k chlastu nutí přinášet co nejširší spektrum
alkozážitků, přinášíme text, který se zabývá chlastáním
ve Finsku, kde měl spolupracovník naší redakce Martin K. šanci
půlroku dělat, že studuje. Svoje poznámky zaslal s komentářem:
„Hele
sorry, ale ja kdyz mam psat souvislej text tak me to priiserne sere,
Ja nebyl schpnej napsat ani referat na A4 do skoly.“
[…]
„kdyz
ja nevim, proste ti napisu naky zkusenosti z chlastani a hrani
automatu.. a ty se s tim pak poperes”.
Text
je tedy redakčně upraven.
První věc co si musí člověk jedoucí do Finska ujasnit je: Jedu tam hrát bedny nebo pít? Naštěstí pro čtenáře přinášíme na tuto otázku odpověď, ale až na konci článku.
První věc co si musí člověk jedoucí do Finska ujasnit je: Jedu tam hrát bedny nebo pít? Naštěstí pro čtenáře přinášíme na tuto otázku odpověď, ale až na konci článku.
Osobně
doporučuju Lidl. Jak říká reklama „je levný“ a o to jde při
chlastáni ve Finsku především. Nejznámější značky jsou
Karjala, Karhu (finsky medvěd), Olvi a laponská Lapin Kulta. Až na
lapin kultu, což je chutný ležák, chutnaj ty piva dost divně.
Vždycky když jsem se rozhodl, že se rozšoupnu a koupil jsem si na
večer plechovku malého piva, tak jsem byl na sebe nasranej, že si
dycky koupím černy pivo. (Neumím finsky, dánsky ani švédsky
takže kupování čehokoli je hrozně o náhodě, pac na obalu
prostě anglicky nevyčtete, co kupujete) Až po několika neúspěších
mě napadlo nalejt si pivo do skleničky, čímž jsem zjistil ze
pivo je ve skutečnosti světlé. Jinými slovy, poznatek první:
Finský světlý pivo chutná jako naše tmavý, takže je sladký a
nechutný.
Chlastá
se klasicky jako u nás, v pátek nebo sobota večer. S tím
rozdílem že se nalejvaj nejdřív doma, páč ožrat se při cenách
3,5€ za malý pivo, je drahý i pro Fina, a teprve třeba v 10
večer, když už jsou řádně načatí se teprve jede do hospod.
Což je hrozne krasný, protože vždy když jsem jel nočním vlakem
do Helsinek/z Helsinek, tak byl narvanej k prasknuti a v něm bylo
děsně moc mladejch a ožralejch lidi. Kteří byli veselí a
zpívali, a když postřehli, ze nemluvím finsky tak si se mnou mile
rádi povídali. (Finové to normálně nedělají, stejně jako Češi
se cizinců docela straní, ale na rozdíl od Čechů umí anglicky,
takže v opilosti si pokecají rádi). Ve vlacích se samozřejmě
pit alkohol nesmí, takže vždycky když vlakem prochází průvodčí,
tak lidi napomíná, ať nepijí. Ale je to spis takový přátelský.
Průvodčí stejně ví, že hned jak se otočí, tak dotyčná osoba
tu flašku zase vytáhne. Když za mnou přijeli čeští kamarádi a
asi v 1 ráno jsme ve vlaku rozbalili 6pack Kozla, tak se průvodčí
jen usmála a neřekla vůbec nic. Asi doufala, že když jsme
cizinci, že ji z toho taky nějaký pivo kápne. Když už to
průvodčí nedokážou ohlídat, tak se i z reproduktoru pouští
vzkaz ve finštině a švédštině, že ve vlacích se nesmí pit
(jak to náš hrdina poznal, když neumí finsky ani švédsky, jak v
úvodu uvedl, je nám záhadou – poznámka redakce).
S
Finy jsem chlastal jen jednou. Když jsem první den ve Finsku sedel
sám venku na nějaký studentsky party a nemel se s kým bavit, tak
jsem do sebe klopil litrovku Stolychnay, co jsem koupil v Praze na
letišti. Když jsem vypil asi 3 dcl, tak jsem sebral kuráž a se
slovy „Wanna have some vodka with me“ jsem oslovil první finsky
mluvící skupinu studentu. Načež se ukázalo, že mají opravdu
radost, napili se všichni a hodně. A po zbytek večera jsem se stal
jejich nejlepším kamarádem, takže mě pozvali na afterparty na
kolejích. Vodka sice zmizela strašně rychle a zas tolik jsem z ni
nemel. Ale Fini se ukázali jako strašně moc přátelští. Nejsou
to žádní přizdisráči, co by po par pivech vesele juchali a pak
skončili někde poblity. Pijou hodně, pijou tvrdě, pijou až do
rána.
Jen jednou jsem šel navštívit hospody. To když byl Tour de Pubs pro Erasmáky. Prej domluvili studentské ceny, takže v první hospodě jsem si koupil za 3 éčka 2decku piva v platovým kelímku. Další zastávku jsem vynechal a zašel radši do blízkého Lidlu a koupil tam 7 plechů (útrata = 7 éček), který jsem pak chlastal mezi zastávkami v jednotlivých hospodách a v samotný hospodě jsem jen seděl a koukal, čímž jsem vlastně popíral celou akci a vyjadřoval nesouhlas s nepřijatelnými cenami a diskriminací alkoholiků. Jinak jejich hospody vypadají jak ty naše, jenom úroveň Knoflík nebo Jamajka tam člověk nenajde. V hospodách bylo plno a živo, co se džůboksu týče, žádného jsem si nevšiml.
Jen jednou jsem šel navštívit hospody. To když byl Tour de Pubs pro Erasmáky. Prej domluvili studentské ceny, takže v první hospodě jsem si koupil za 3 éčka 2decku piva v platovým kelímku. Další zastávku jsem vynechal a zašel radši do blízkého Lidlu a koupil tam 7 plechů (útrata = 7 éček), který jsem pak chlastal mezi zastávkami v jednotlivých hospodách a v samotný hospodě jsem jen seděl a koukal, čímž jsem vlastně popíral celou akci a vyjadřoval nesouhlas s nepřijatelnými cenami a diskriminací alkoholiků. Jinak jejich hospody vypadají jak ty naše, jenom úroveň Knoflík nebo Jamajka tam člověk nenajde. V hospodách bylo plno a živo, co se džůboksu týče, žádného jsem si nevšiml.
Samostatnou
kapitolou jsou automaty. Jsou všude, jen ne v hospodách. V každým
supermarketu i malým vesnickým obchůdku se minimálně jeden
automat nejde hned u pokladen. Ve větších obchodních centrech
jsou místo samoobsluznejch pokladen maty. Třeba i 10 a všechny
jsou obsazený a stoji se na ně fronta. Hrají tam babičky, co
hlídají malá vnoučata, hraji tam dědci, hrají i mladé maminky,
které u nás chodí na bio sušenky ze špaldové mouky, a 18-ti
letí kluci (nepochybně i mladší, nikdo to moc neřeší). Když
jsme jeli s partou Čechů na výlet po Finsku, naší oblíbenou
kratochvílí bylo vždycky naházet drobný, co zbyly z nákupu v
Lidlu do automatu. Jednou nám to sypalo tolik (padají třeba
20centovy mince), ze to dělalo hroznej rachot a my do toho tak
jásali, až za námi přišla pokladní, jestli nám je 18 a že
chce vidět občanky. Měl jsem ji jen já (cpž neznamená, že
ostatní byli pod zákonem, jenom jsou líní s sebou mít občanku,
když jdou na bedny), takže tlačítka jsem mohl mačkat jen já a
zbytek party se mohl jen dívat a tiše závidět. Automaty jsou taky
dost populární na trajektech do Tallinu či Stockholmu. Vždycky
kolem okýnek jsou pravidelně na střídačku stolečky a bedny.
Najít volnej stoleček k sednutí nebyl problém, ale najít volnej
mat už docela jo. V jednom supermarketu jsem dokonce našel sen
všech pravověrných gamblerů: bednu a hned vedle bankomat. Je to
hrozně moudrej vynález, nejednou jsem viděl lidi, kteří jednou
rukou hráli a druhou rukou mačkali PIN do bankomatu. Moje osobní
teorie, proc jsou maty tak populární je, ze prostě sypou mnohem
víc než u nás, tudíž Hráč automatu je ve Finsku regulérní
zaměstnání, kterým se dá obstojně uživit.
Závěr: Do Finska je chlastat se vyplatí jen pokud můžete chlastat s Finy nebo jste zbytečně bohatí. Jinak není důvod. Pokud máte radši kocení matů, tak je to země zaslíbená a čeká vás tam lepší dovolená než v Bibione ne v Primorsku.
Závěr: Do Finska je chlastat se vyplatí jen pokud můžete chlastat s Finy nebo jste zbytečně bohatí. Jinak není důvod. Pokud máte radši kocení matů, tak je to země zaslíbená a čeká vás tam lepší dovolená než v Bibione ne v Primorsku.
No comments:
Post a Comment