Bulldog (Niš, Srbsko)

Zahraniční rubrika Pětky do Džůboksu si pro vás připravila zajímavou reportáž z jižního Srbska, z města Niš, které se nachází nedaleko od kosovských hranic. Se svými 260 tisíci obyvateli je 3. největším městem země, a ač se snaží tvářit pokrokově a moderně, krom pevnosti v centru a ošklivé promenády nemá co nabídnout. Zbytek města je jedno velké industriální sídliště připomínající klipy kapely Pink Floyd z 80. let.

Jednoho pozdního večera jsme vedle autobusového nádraží našli něco mezi hernou/nonstopem/kavárnou - Caffe Poker Club „Bulldog“. Neváhali jsme ani vteřinu a vešli dovnitř. Na první pohled si nešlo nevšimnout velmi bohaté výzdoby tvořené všemožnými sochami a soškami buldoků, červeného koberce, přes celou stěnu visící ohromné plazmové televize a velmi příjemně vyhlížejícího křesla. Po usazení k nám ihned přispěchala slečna s vytetovaným obočím a vizáží obsluhy autodromů na pouti. Lámanou srbštino-angličtinou jsme si objednali z nápojového lístku, kde nechyběla káva, „alkoholné piće“ (čti piča), „energetické piće“, dva druhy piv a samozřejmě několik druhů „domácí“ rakije.

Poměrně kuriózní bylo, když T. přinesli pivo i s brčkem. Poznali zřejmě, že je skutečná dáma.

Společnost nám dělalo pár místních pseudomafiánů, kteří popíjeli jen kávu a v televizi sledovali závody F1. 

Záchody byly takové, jaké byste čekali od podniku, který neví, jestli chce být kasínem, soukromým klubem či večerní kavárnou. Pivo Nikšičko, vařené v Černé Hoře, vyšlo na 120 dinárů za 0,4l, což je v Srbsku standard a nechutnalo vůbec špatně. Každý jsme dali dva kousky a zamířili domů.

Abych byl upřímný, podnik nás neoslnil ani neurazil. Byl přesně tím, co člověk hledá v blízkosti autobusáku, když čeká na večerní spoj do Kosova. 

5/10

Malá Kobra, Praha 5 - Smíchov

Dobrá nálada. Tak by se dal charakterizovat stav, v kterém jsme nalezli Malou Kobru jednoho středečního večera. Plno lidí, stíny barevných stroboskopů a volume na 110 decibelů.

Jaká hudba – ptáte se. No, při příchodu hrál z jukeboxu Walda gang a Rammstein. My jsme samozřejmě nemohli zůstat pozadu a též jsme přispěli troškou do mlýna, abychom podpořili atmosféru. Za nás to jako už obligátně byla píseň Veď mě dál cesto má a Sweet home Alabama. To by bylo k hudbě.

Už při vstupu do baru z osazenstva sálala velmi dobrá atmosféra. Tak dobrá, že jsem málem neprošel do zadní části, protože zřejmě nejnadšenější návštěvník svým břichem při tanci na píseň Du hast zcela zatarasil přístupovou cestu. Po částečně problematickém průchodu jsem si objednal pivo a mohl jsem začít vnímat atmosféru ze své barové židle.

K zdejšímu pivu nemám žádné zásadní výhrady. Na čepu lze nelézt Svijany a Kozla. Obě značky stojí stejně – 30,- Kč za půllitr. To je trochu vyšší částka než na kterou jsme v podnicích tohohle typu zvyklí, nicméně nonstop je narvaný k prasknutí i ve všední den, proto není důvod tlačit cenu dolů.

Jedinou nepříjemností byla návštěva záchodů. Samotné záchody by bylo možné popsat jako „minimalistické“, to však nebyl jejich problém. Problémem byly výkaly na stěnách a na podlaze. Někdo by tuhle nechutnost mohl připisovat absenci toaletního papíru, ale názorem redakce je, že za tuhle prasárnu může nakonec jen a jen člověk.

Odešli jsme po třech pivech, takže takřka s čistou hlavou. Při odchodu jsem se zamýšlel, co je tím důvodem, proč se o tomhle baru ve společenských kruzích disputace nevedou zase tak často. Myslím, že základním kamenem úrazu je poloha baru. Malá Kobra totiž stojí přímo naproti nejslovutnějšímu nonstopu na Praze 5, totiž Netopýrovi. Věřím, že v jiných lokalitách by byl tento bar navštěvovanější. Slávu by si v takovém případě mohl vydobýt i u ne úplně typických nonstopových návštěvníků. To proto, že atmosféru podniku utváří také fakt, že uvnitř nejsou hrací automaty.

7/10