Zahraniční rubrika
Pětky do Džůboksu si pro vás připravila zajímavou reportáž z jižního
Srbska, z města Niš, které se nachází nedaleko od kosovských hranic. Se
svými 260 tisíci obyvateli je 3. největším městem země, a ač se snaží tvářit
pokrokově a moderně, krom pevnosti v centru a ošklivé promenády nemá co
nabídnout. Zbytek města je jedno velké industriální sídliště připomínající klipy
kapely Pink Floyd z 80. let.
Jednoho pozdního
večera jsme vedle autobusového nádraží našli něco mezi hernou/nonstopem/kavárnou
- Caffe Poker Club „Bulldog“. Neváhali jsme ani vteřinu a vešli dovnitř. Na
první pohled si nešlo nevšimnout velmi bohaté výzdoby tvořené všemožnými sochami
a soškami buldoků, červeného koberce, přes celou stěnu visící ohromné plazmové
televize a velmi příjemně vyhlížejícího křesla. Po usazení k nám ihned
přispěchala slečna s vytetovaným obočím a vizáží obsluhy autodromů na
pouti. Lámanou srbštino-angličtinou jsme si objednali z nápojového lístku,
kde nechyběla káva, „alkoholné piće“ (čti piča), „energetické piće“, dva druhy
piv a samozřejmě několik druhů „domácí“ rakije.
Poměrně kuriózní
bylo, když T. přinesli pivo i s brčkem. Poznali zřejmě, že je skutečná
dáma.
Společnost nám
dělalo pár místních pseudomafiánů, kteří popíjeli jen kávu a v televizi
sledovali závody F1.
Záchody byly
takové, jaké byste čekali od podniku, který neví, jestli chce být kasínem,
soukromým klubem či večerní kavárnou. Pivo Nikšičko, vařené v Černé Hoře,
vyšlo na 120 dinárů za 0,4l, což je v Srbsku standard a nechutnalo vůbec
špatně. Každý jsme dali dva kousky a zamířili domů.
Abych byl upřímný,
podnik nás neoslnil ani neurazil. Byl přesně tím, co člověk hledá
v blízkosti autobusáku, když čeká na večerní spoj do Kosova.
No comments:
Post a Comment