Briketa nebude, v Kačambě se házej šipky

Snažení našeho nepříliš ambiciózního plátku dostat se do baru Briketa by se dalo shrnout slovy: „Nový den, nový pokus, nové selhání.“ Přestože jste od nás nic neočekávali, my jsme selhali. A to i přes skutečnost, že se redaktor-externista byl v dotyčném podniku dotázat den před plánovanou exkurzí, zda budou mít nazítří otevřeno. Odpověď: „Proč?“ nás měla varovat.

Do Brikety jsme se opět nepodívali, dostali jsme se však jinam. Jméno onoho podniku zní Kačamba a nachází se zhruba mezi stanicemi metra B (pro lidi nezběhlé v Praze, to je to žlutý) Invalidovna a Palmovka. Je třeba podotknout, že pokud by okolí Palmovky bylo co k čemu, nemuseli jsme se v touze po nonstopu trmácet takovou dálku. Nicméně situace na poli nonstopů na Palmovce je vskutku tristní. Výhoda Kačamby je v tom, že hned vedle je zastavárna, kde si můžete koupit plynový sporák za 2,5 tisíce a dostanete na něj 6 měsíců záruku. V místě tedy vědí, jak roztočit kšefty.

Nedělní odpoledne dosahuje svého vrcholu a my vcházíme dovnitř. Venku je zima, uvnitř teplo, body tedy letí nahoru. Servírka je profesionální a distingovaná. Na navázání přátelství to nevypadá. My zde ale nejsme z důvodu navazování vztahů, chceme dělat poctivou novinařinu. Podnik je rozlehlý, jeho podlahovou plochu ale zmenšuje 25 hracích automatů (spočítáno). Ty smutně postávají podél zdí a nefungují. Nad vchodem do druhé místnosti, kde stojí tyto památníky zlatých časů Iva Valenty, svítí nápis „Jackpot Error“, který dokonale dokresluje noční můru všech gamblerů. Co nás však překvapí, je fakt, že podnik během naší návštěvy zaplňuje asi tak 30 lidí. Jedná se o hráče šipek. Vypadá to na budování sousedské pospolitosti skrze sportovní volnočasové aktivity. My sledujeme ČT Sport a popíjíme pivo. V nabídce je i Kofola a tak je z čeho vybírat. Pro absenci ožratých dědků se nedozvídáme žádné životní pravdy, tudíž se po třetím pivku pakujeme.

Pokud hrajete šipky, lze podnik doporučit. Pokud hledáte místo na promrskání německých nepravidelných sloves, budete muset někam jinam. O úplnou katastrofu se nejedná. Podnik redakci sice příliš nenadchl, ale ani nezklamal.

Dopoledním Žižkovem

Práce na směny má tu výhodu, že do nonstopu můžete vyrazit už dopoledne. O půl desáté se tudíž snažíme dostat do Baru Briketa na Nákladovém nádraží Žižkov, leč neúspěšně. Zavolat provozovatele, aby nám otevřel, se nedaří, protože nelze sehnat jeho číslo. Naše rozčarování sdílí i postarší muž v džínsové bundě, který tvrdí, že si chtěl skočit na jedno, než mu pojede tramvaj. Co na tom, že po neúspěchu s nonstopem odchází do vedlejšího vchodu a už z něj nevychází. Tramvají ještě dneska pojede. Jelikož máme s sebou místního průvodce, tato tragédie nás příliš nezkruší a odebíráme se na zastávku Biskupcova, kde se nachází Pivní bar. Otevírací dobu nelze zjistit, milá společnost na cigárku před vchodem však věští možnost dopřát si nějakého toho točáka.

Pivní Bar

Pokud máte žízeň a je ráno, je tento podnik jasná volba. Společenskou smetánku nečekejte, na druhou stranu pochcaní a smrdutí bezdomovci zde podle všeho bezpečný přístav také nemají. I přes brzkou jitřní hodinu je vnitřek zdárně zaplněn postaršími muži, kteří se zájmem sledují televizi. Zvolený kanál je trošku překvapení, protože z obrazovky na nás shlíží moderátoři ČT 24. Pivo za 26,- Kč je excelentní volba, tudíž posíláme jedno do trumpety. Vnitřek je laděn do červenohněda a nepůsobí rušivě, pouze mírně nevkusně. Kolik co stojí, se dozvíte až při placení, protože nápojový lístek je zde vyhynulým druhem. Jídelák zde naproti tomu je, ale pouze na vyžádání u obsluhy. Odkud případná objednávka dorazí, nám zůstává však záhadou. Velmi brzo upoutá náš zrak poutač, který poukazuje na možnost objednat si panáka rumu či vodky za 18,- Kč. To je nabídka, která se neodmítá. I když vzhledem k chuti podaných nápojů by se odmítat měla. Osazenstvo podniku má však jiný vkus a neohroženě do sebe láme jednu kořalku za druhou. Džůboks na místě je, atmosféra však nějakým hudebním experimentům nenahrává. Logika podniku je jasná, seď na místě, požívej alkohol, nedělej bugr a zavírej dveře od hajzlu. Tento sociální kód brzy rozluštíme a tak se pakujeme pryč.

Po opuštění útulného baru se opětovně zkoušíme dostat do Brikety, ale dnes to tam vypadá na homeoffice nebo sick day, tudíž selháváme. O návštěvě hospody Radyně pomlčíme, poněvadž je to pouze knajpa.

Nonstop Bar

Na zastávce Lipanská je rohový bar, který má otevřeno nonstop, což je naše cílová stanice. Na předpolední hodinu je solidně zaplněn lidmi, kteří vypadají, že jsou v produktivním věku. Na druhou stranu to jsme i my a tak je radši nesoudíme. Milá servírka bez zbytečného odkladu donáší pivo a nesmlouvavě požaduje placení obratem. Džůboks láká k útratě a tak se podnikem nese výběr kvalitní muziky. Pomenší plešoun se nás výhružně ptá, kdo tam pustil Rammsteiny, což vzhledem k tomu, že u přístroje byl pouze jeden člověk za poslední půlhodiny, chápeme jako zbytečnou otázku. Následně nedostává přes držku, jak to ze začátku vypadalo, ale gratulaci za dobrý hudební vkus. Podezřelý pán v kožené bundě nám věnuje cestou na hajzl otřesný pohled, tudíž si nejsme volbou ani trochu jisti. V baru nás překvapují dva hosté, postarší pán, který si očividně přišel do podniku vyluštit křížovku, a slečna, která 3 hodiny sedí u jednoho piva. Co tam dělá, je nám záhadou. Naše vnímání je popleněno přijatým alkoholem, tudíž sedíme, vedeme řeči a ostatku si příliš nevšímáme. Pozornost upoutá až příchod černocha, čímž je místní pospolitost obohacena o multikulturní prvek, za což jsme rádi. O půl třetí odcházíme a je nám dobře.

Závěrem lze říci, že pokud vás stejně jako nás zklame Briketa, není proč házet flintu do žita. Žižkov s může zcela oprávněně pyšnit podniky, které vám mohou zpříjemnit jakékoli dopoledne. Café Louvre to sice není, ale pivo za příznivou cenu obdržíte na hned.  

Čekání na odlet/smrt v Memmingenu

Pokud se jednoho sychravého podvečera objevíte v Memmingenu, je potřeba se nad sebou vážně zamyslet. Návštěva tohoto města má stejný smysl asi jako návštěva Berouna. Akorát místo medvědů zde mají letiště. Každopádně pokud se zde souhrou náhod objevíte, máte před sebou v podstatě jenom tři možnosti – dostat se odtud co nejrychleji a) letadlem, b) autobusem nebo c) jít do skoro nonstopu.
Nonstop je situovaný na dosah autobusového nádraží, takže je to v pohodě. Otevřete dveře kobky a vaše podvědomá láska k diluviálním jeskyním, kterou jste zdědili po homo sapiens, se plně rozvine. Přízemí je totiž pouze po místní štamgasty, kteří kotí maty na plný plyn. My se přesuneme do sklepení, kde se nachází tlukoucí srdce celého podniku. Cestou dolů si uvědomíte, že němčina je pouze pro zpívání metalu nebo hardrocku, o čem se bude přesvědčovat celý pobyt v tomto zešeřelém podniku. Dole se nachází bar, na němž se točí řada krátkodobých návštěvníků a slečna, která svou přítomností oblažuje postupně téměř všechny mužské návštěvníky podniku. Vzhledem k tomu, kolik pány kupovaného chlastu je schopná rozdýchat, získává si náš respekt. Díky zkušenostem z pracovního pobytu v této části Německa jednoho redaktora, objednáváme si všichni Asbach. Udělejte to stejně jako my a nebudete litovat. Určitě to nebude nejlepší pití na světě, ale poměr cena – výkon je jasně na straně této kořalky. Po třetím panáku se dá skoro i zvyknout na jeho chuť. Hlavní pozornost věnujte výběru piva, velká část nabídky je totiž v podobě lahváčů, což je docela past, do které se můžete velmi snadno lapit. Provozní dobu jsme nezjistili, když jsme ve 4 ráno rozbití jak Dukla odcházeli, ještě se nezavíralo. A v neděli v 10 dopoledne už zase bylo otevřeno a maty byli v obležení hráčů, kteří to s gamblingem myslí vážně. Jak je to s jukeboxem si není nikdo z redakce schopen vzpomenout. Kolik co stálo taky nevíme. Víme ale, že mají točeného Guinnesse, což je dobré vědět.