Dopoledním Žižkovem

Práce na směny má tu výhodu, že do nonstopu můžete vyrazit už dopoledne. O půl desáté se tudíž snažíme dostat do Baru Briketa na Nákladovém nádraží Žižkov, leč neúspěšně. Zavolat provozovatele, aby nám otevřel, se nedaří, protože nelze sehnat jeho číslo. Naše rozčarování sdílí i postarší muž v džínsové bundě, který tvrdí, že si chtěl skočit na jedno, než mu pojede tramvaj. Co na tom, že po neúspěchu s nonstopem odchází do vedlejšího vchodu a už z něj nevychází. Tramvají ještě dneska pojede. Jelikož máme s sebou místního průvodce, tato tragédie nás příliš nezkruší a odebíráme se na zastávku Biskupcova, kde se nachází Pivní bar. Otevírací dobu nelze zjistit, milá společnost na cigárku před vchodem však věští možnost dopřát si nějakého toho točáka.

Pivní Bar

Pokud máte žízeň a je ráno, je tento podnik jasná volba. Společenskou smetánku nečekejte, na druhou stranu pochcaní a smrdutí bezdomovci zde podle všeho bezpečný přístav také nemají. I přes brzkou jitřní hodinu je vnitřek zdárně zaplněn postaršími muži, kteří se zájmem sledují televizi. Zvolený kanál je trošku překvapení, protože z obrazovky na nás shlíží moderátoři ČT 24. Pivo za 26,- Kč je excelentní volba, tudíž posíláme jedno do trumpety. Vnitřek je laděn do červenohněda a nepůsobí rušivě, pouze mírně nevkusně. Kolik co stojí, se dozvíte až při placení, protože nápojový lístek je zde vyhynulým druhem. Jídelák zde naproti tomu je, ale pouze na vyžádání u obsluhy. Odkud případná objednávka dorazí, nám zůstává však záhadou. Velmi brzo upoutá náš zrak poutač, který poukazuje na možnost objednat si panáka rumu či vodky za 18,- Kč. To je nabídka, která se neodmítá. I když vzhledem k chuti podaných nápojů by se odmítat měla. Osazenstvo podniku má však jiný vkus a neohroženě do sebe láme jednu kořalku za druhou. Džůboks na místě je, atmosféra však nějakým hudebním experimentům nenahrává. Logika podniku je jasná, seď na místě, požívej alkohol, nedělej bugr a zavírej dveře od hajzlu. Tento sociální kód brzy rozluštíme a tak se pakujeme pryč.

Po opuštění útulného baru se opětovně zkoušíme dostat do Brikety, ale dnes to tam vypadá na homeoffice nebo sick day, tudíž selháváme. O návštěvě hospody Radyně pomlčíme, poněvadž je to pouze knajpa.

Nonstop Bar

Na zastávce Lipanská je rohový bar, který má otevřeno nonstop, což je naše cílová stanice. Na předpolední hodinu je solidně zaplněn lidmi, kteří vypadají, že jsou v produktivním věku. Na druhou stranu to jsme i my a tak je radši nesoudíme. Milá servírka bez zbytečného odkladu donáší pivo a nesmlouvavě požaduje placení obratem. Džůboks láká k útratě a tak se podnikem nese výběr kvalitní muziky. Pomenší plešoun se nás výhružně ptá, kdo tam pustil Rammsteiny, což vzhledem k tomu, že u přístroje byl pouze jeden člověk za poslední půlhodiny, chápeme jako zbytečnou otázku. Následně nedostává přes držku, jak to ze začátku vypadalo, ale gratulaci za dobrý hudební vkus. Podezřelý pán v kožené bundě nám věnuje cestou na hajzl otřesný pohled, tudíž si nejsme volbou ani trochu jisti. V baru nás překvapují dva hosté, postarší pán, který si očividně přišel do podniku vyluštit křížovku, a slečna, která 3 hodiny sedí u jednoho piva. Co tam dělá, je nám záhadou. Naše vnímání je popleněno přijatým alkoholem, tudíž sedíme, vedeme řeči a ostatku si příliš nevšímáme. Pozornost upoutá až příchod černocha, čímž je místní pospolitost obohacena o multikulturní prvek, za což jsme rádi. O půl třetí odcházíme a je nám dobře.

Závěrem lze říci, že pokud vás stejně jako nás zklame Briketa, není proč házet flintu do žita. Žižkov s může zcela oprávněně pyšnit podniky, které vám mohou zpříjemnit jakékoli dopoledne. Café Louvre to sice není, ale pivo za příznivou cenu obdržíte na hned.