Práce
na směny má tu výhodu, že do nonstopu můžete vyrazit už dopoledne. O půl desáté
se tudíž snažíme dostat do Baru Briketa na Nákladovém nádraží Žižkov, leč
neúspěšně. Zavolat provozovatele, aby nám otevřel, se nedaří, protože nelze
sehnat jeho číslo. Naše rozčarování sdílí i postarší muž v džínsové bundě,
který tvrdí, že si chtěl skočit na jedno, než mu pojede tramvaj. Co na tom, že
po neúspěchu s nonstopem odchází do vedlejšího vchodu a už z něj nevychází.
Tramvají ještě dneska pojede. Jelikož máme s sebou místního průvodce, tato
tragédie nás příliš nezkruší a odebíráme se na zastávku Biskupcova, kde se
nachází Pivní bar. Otevírací dobu nelze zjistit, milá společnost na cigárku
před vchodem však věští možnost dopřát si nějakého toho točáka.
Pivní
Bar
Pokud
máte žízeň a je ráno, je tento podnik jasná volba. Společenskou smetánku
nečekejte, na druhou stranu pochcaní a smrdutí bezdomovci zde podle všeho
bezpečný přístav také nemají. I přes brzkou jitřní hodinu je vnitřek zdárně
zaplněn postaršími muži, kteří se zájmem sledují televizi. Zvolený kanál je
trošku překvapení, protože z obrazovky na nás shlíží moderátoři ČT 24. Pivo za
26,- Kč je excelentní volba, tudíž posíláme jedno do trumpety. Vnitřek je laděn
do červenohněda a nepůsobí rušivě, pouze mírně nevkusně. Kolik co stojí, se
dozvíte až při placení, protože nápojový lístek je zde vyhynulým druhem.
Jídelák zde naproti tomu je, ale pouze na vyžádání u obsluhy. Odkud případná
objednávka dorazí, nám zůstává však záhadou. Velmi brzo upoutá náš zrak poutač,
který poukazuje na možnost objednat si panáka rumu či vodky za 18,- Kč. To je
nabídka, která se neodmítá. I když vzhledem k chuti podaných nápojů by se
odmítat měla. Osazenstvo podniku má však jiný vkus a neohroženě do sebe láme
jednu kořalku za druhou. Džůboks na místě je, atmosféra však nějakým hudebním
experimentům nenahrává. Logika podniku je jasná, seď na místě, požívej alkohol,
nedělej bugr a zavírej dveře od hajzlu. Tento sociální kód brzy rozluštíme a
tak se pakujeme pryč.
Po
opuštění útulného baru se opětovně zkoušíme dostat do Brikety, ale dnes to tam
vypadá na homeoffice nebo sick day, tudíž selháváme. O návštěvě hospody Radyně
pomlčíme, poněvadž je to pouze knajpa.
Nonstop
Bar
Na
zastávce Lipanská je rohový bar, který má otevřeno nonstop, což je naše cílová
stanice. Na předpolední hodinu je solidně zaplněn lidmi, kteří vypadají, že
jsou v produktivním věku. Na druhou stranu to jsme i my a tak je radši
nesoudíme. Milá servírka bez zbytečného odkladu donáší pivo a nesmlouvavě
požaduje placení obratem. Džůboks láká k útratě a tak se podnikem nese výběr
kvalitní muziky. Pomenší plešoun se nás výhružně ptá, kdo tam pustil
Rammsteiny, což vzhledem k tomu, že u přístroje byl pouze jeden člověk za
poslední půlhodiny, chápeme jako zbytečnou otázku. Následně nedostává přes
držku, jak to ze začátku vypadalo, ale gratulaci za dobrý hudební vkus.
Podezřelý pán v kožené bundě nám věnuje cestou na hajzl otřesný pohled, tudíž
si nejsme volbou ani trochu jisti. V baru nás překvapují dva hosté, postarší
pán, který si očividně přišel do podniku vyluštit křížovku, a slečna, která 3
hodiny sedí u jednoho piva. Co tam dělá, je nám záhadou. Naše vnímání je
popleněno přijatým alkoholem, tudíž sedíme, vedeme řeči a ostatku si příliš
nevšímáme. Pozornost upoutá až příchod černocha, čímž je místní pospolitost
obohacena o multikulturní prvek, za což jsme rádi. O půl třetí odcházíme a je
nám dobře.
Závěrem
lze říci, že pokud vás stejně jako nás zklame Briketa, není proč házet flintu
do žita. Žižkov s může zcela oprávněně pyšnit podniky, které vám mohou
zpříjemnit jakékoli dopoledne. Café Louvre to sice není, ale pivo za příznivou
cenu obdržíte na hned.
