Protože
Ústí (myšleno samozřejmě to nad Labem) je něco jako jeden velký
nonstop, nemohla reportáž z této destinace chybět v našem
plátku. Za cíl svého snažení jsme si zvolili Bar Mírák a
zvolili jsme si dobře. Návštěvy byly nestejnoměrně rozvrženy,
přičemž první se uskutečnila na Velikonoce léta páně 2018 a
zbylé dvě v létě letošního roku. Z první víme pouze to, že
obsluhující transvestita odpověděl na dobře míněnou otázku,
jestli se dá platit kartou tím, že odvětil, že dotyčný bude
platit svojí prdýlkou. Pozvánka na milostné eskapády však
zůstala oslyšena. Na místě nebyl nikdo ze stálých členů
redakce a externisté se i přes úpěnlivé urgování neměli k
tomu, aby své zážitky nějakým způsobem zformovali. Budete tedy
muset vzít za vděk letošními zážitky.
Nonstop
se nachází na něčem, čemu se z nedostatku představivosti říká
náměstí. Říká se tomu tak, nicméně pravda to není. Při
dobré vůli je to maximálně širší pěší zóna. Od vlakového nádraží
je to cca 5 minut ostré chůze, tedy dostupnost je vynikající.
Vchod je na konci vstupní brány do jakéhosi činžáku a připomíná
světlo na konci tunelu. Při první návštěvě zvolil náš
redaktor čas odpolední. Při otvírání dveří mu popraskaly
bubínky výkřikem: „Ortel!“, který měl na svědomí jukebox,
jehož volume bylo maximálně doprava. V podniku byli 4 hosté a
servírka. Dlouhý, podezřívavý a nenávistný pohled jednoho z
hostí zůstal chvíli záhadou, než nepřipravenému redaktorovi
došlo, že triko s nápisem „Music against racism“ není pro
Ústí to pravé ořechové. Zvláštní je, že dotyčnému hostovi
nevadil místní Rom, s kterým družně hrál šipky. Pivo bylo
chuti odporné a nebylo žádoucí dát si druhé. Navíc redaktor
působil jako cizí živel a narušoval poklidné odpoledne, které
celé osazenstvo trávilo šipkami, konzumací piva a likvidováním
si posledních zbytků sluchu.
Další
návštěva byla situována do večerních hodin a redaktor si s
sebou přivzal ústeckého rezidenta, aby bylo možné rozklíčovat lokální speciality a sociální kód místa. Nicméně alkohol značně
poplenil kognitivní schopnosti obou, tudíž těžko říct, jak to
vlastně bylo. Místo odporného piva byl vznesen dotaz po ginu,
nicméně obsluha nabídla nevábně vypadající tekutinu, která se
nacházela v láhvi, za kterou by se nemusel stydět žádný výrobce
olejových maziv. Zůstalo tedy u odporného piva. Nálada v lokále
byla na vysoké úrovni, družná zábava u všech stolů. Jako
cizorodý element působila přihrnuvší se skupina místních
adolescentních obejdů, kteří byli prakticky na kaši. Ihned
začali k veliké nelibosti obsluhy uvnitř kouřit, ač osazenstvo
pálilo již před tím jednu od druhé bez nejmenšího problému.
Vrchol všeho nastal, když si jeden obejda sundal triko a jal se do
půli těla nahý mlátit do boxovacího automatu, aby ostatním
ukázala, kdo je králem harému. V tu chvíli bylo jasné, že již
není na co čekat, naši hrdinové dopili stále ještě otřesné
pivo a pakovali se za zábavou jinam. Celkový dojem? Vpravdě
Ústecký.
