Bar Mírák - esence Ústeckosti

Protože Ústí (myšleno samozřejmě to nad Labem) je něco jako jeden velký nonstop, nemohla reportáž z této destinace chybět v našem plátku. Za cíl svého snažení jsme si zvolili Bar Mírák a zvolili jsme si dobře. Návštěvy byly nestejnoměrně rozvrženy, přičemž první se uskutečnila na Velikonoce léta páně 2018 a zbylé dvě v létě letošního roku. Z první víme pouze to, že obsluhující transvestita odpověděl na dobře míněnou otázku, jestli se dá platit kartou tím, že odvětil, že dotyčný bude platit svojí prdýlkou. Pozvánka na milostné eskapády však zůstala oslyšena. Na místě nebyl nikdo ze stálých členů redakce a externisté se i přes úpěnlivé urgování neměli k tomu, aby své zážitky nějakým způsobem zformovali. Budete tedy muset vzít za vděk letošními zážitky.

Nonstop se nachází na něčem, čemu se z nedostatku představivosti říká náměstí. Říká se tomu tak, nicméně pravda to není. Při dobré vůli je to maximálně širší pěší zóna. Od vlakového nádraží je to cca 5 minut ostré chůze, tedy dostupnost je vynikající. Vchod je na konci vstupní brány do jakéhosi činžáku a připomíná světlo na konci tunelu. Při první návštěvě zvolil náš redaktor čas odpolední. Při otvírání dveří mu popraskaly bubínky výkřikem: „Ortel!“, který měl na svědomí jukebox, jehož volume bylo maximálně doprava. V podniku byli 4 hosté a servírka. Dlouhý, podezřívavý a nenávistný pohled jednoho z hostí zůstal chvíli záhadou, než nepřipravenému redaktorovi došlo, že triko s nápisem „Music against racism“ není pro Ústí to pravé ořechové. Zvláštní je, že dotyčnému hostovi nevadil místní Rom, s kterým družně hrál šipky. Pivo bylo chuti odporné a nebylo žádoucí dát si druhé. Navíc redaktor působil jako cizí živel a narušoval poklidné odpoledne, které celé osazenstvo trávilo šipkami, konzumací piva a likvidováním si posledních zbytků sluchu.

Další návštěva byla situována do večerních hodin a redaktor si s sebou přivzal ústeckého rezidenta, aby bylo možné rozklíčovat lokální speciality a sociální kód místa. Nicméně alkohol značně poplenil kognitivní schopnosti obou, tudíž těžko říct, jak to vlastně bylo. Místo odporného piva byl vznesen dotaz po ginu, nicméně obsluha nabídla nevábně vypadající tekutinu, která se nacházela v láhvi, za kterou by se nemusel stydět žádný výrobce olejových maziv. Zůstalo tedy u odporného piva. Nálada v lokále byla na vysoké úrovni, družná zábava u všech stolů. Jako cizorodý element působila přihrnuvší se skupina místních adolescentních obejdů, kteří byli prakticky na kaši. Ihned začali k veliké nelibosti obsluhy uvnitř kouřit, ač osazenstvo pálilo již před tím jednu od druhé bez nejmenšího problému. Vrchol všeho nastal, když si jeden obejda sundal triko a jal se do půli těla nahý mlátit do boxovacího automatu, aby ostatním ukázala, kdo je králem harému. V tu chvíli bylo jasné, že již není na co čekat, naši hrdinové dopili stále ještě otřesné pivo a pakovali se za zábavou jinam. Celkový dojem? Vpravdě Ústecký.