Piros Hetes - místo které v Budapešti chcete navštívit

 Pokud se ocitnete v Budapešti u nádraží Keleti, odkud se jezdí vlaky do té zábavnější části Evropy, a máte chvilku času, můžete si gratulovat. Okolí nádraží je velmi odpudivé, ale na druhou stranu se zde můžete dostat Budapešti pod kůži. Pochybné obchody nabízející těžko určit co, internetová kavárna, která vypadá jak místo obchodních transakcí, ve kterých hraje hlavní roli pervitin, a poměrně hodně pospávajících bezdomovců dává tušit, že originální pásek Gucci si v nejbližším okolí asi nekoupíte. Ale můžete si zde dát pivo v nonstop baru Piros Hetes a to není k zahození. 

Okolí zmíněného podniku náš redaktor několikrát prošel a následně si o něm přečetl recenze na Googlu, následkem čehož odmítl odjet z Budapešti bez návštěvy tohoto místa. Exkurze byla nasměrovaná bohužel mimo špičku, pátek půl třetí odpoledne není úplně ideální čas. Podnik má sezení v přízemí i ve zvýšeném patře, častý to jev budapešťských podniků. Dvě velké plazmy přináší do potemnělého místa nejspíš jakousi kriminálku a utkání v házené. Oboje je bez zvuku, zlepšení maďarštiny ze sledování pořadů tedy nečekejte. Nicméně při snaze si něco objednat na baru se trocha maďarštiny skutečně hodí. Servírka jinak neumí. Objednáváme pivo a kafe. Pivo je pitelné, 550 forintů (cca 38 Kč) není vražedné. Naproti tomu kafe dobré není. Cenu si již nepamatujeme. Pozorováním podniku zjistíme, že každý den je akce na panák, který pak stojí 650 forintů. Na každý den v týdnu vychází jiné tekuté osvěžení. Nejnebezpečnější je neděle, kdy se podává národní likér Unicum. Pokud máte rádi fernet, navštivte podnik v neděli. Pokud ne, v neděli tam nechoďte. 

Během naší návštěvy byli v podniku 4 návštěvníci. Postarší pán, intelektuál se sluchátky na uších zírající do notebooku, mírně podnapilý fachman a dle visáže novodobý vekslák. Až na veksláka všichni pili pivo a ropě podobnou tekutinu z frťanů, nejspíš Unicum a to i přes to, že nebylo zrovna v akci. Vekslák popíjel pivko, žertoval s pinglicí a intenzivně chodil kouřit před podnik. Odpoledne se líně táhlo a nám se chtělo spát, tudíž jsme zaplatili a šli spát. Když jsme okolo procházeli opět večer, nálada byla velmi povznesená, bar plný a přítomné veselí by se dalo krájet. 

Nakonec dodejme, že název znamená Červený týden (dle Googlu). Význam tohoto pojmenování nám zůstává záhadou.

Bar Mírák - esence Ústeckosti

Protože Ústí (myšleno samozřejmě to nad Labem) je něco jako jeden velký nonstop, nemohla reportáž z této destinace chybět v našem plátku. Za cíl svého snažení jsme si zvolili Bar Mírák a zvolili jsme si dobře. Návštěvy byly nestejnoměrně rozvrženy, přičemž první se uskutečnila na Velikonoce léta páně 2018 a zbylé dvě v létě letošního roku. Z první víme pouze to, že obsluhující transvestita odpověděl na dobře míněnou otázku, jestli se dá platit kartou tím, že odvětil, že dotyčný bude platit svojí prdýlkou. Pozvánka na milostné eskapády však zůstala oslyšena. Na místě nebyl nikdo ze stálých členů redakce a externisté se i přes úpěnlivé urgování neměli k tomu, aby své zážitky nějakým způsobem zformovali. Budete tedy muset vzít za vděk letošními zážitky.

Nonstop se nachází na něčem, čemu se z nedostatku představivosti říká náměstí. Říká se tomu tak, nicméně pravda to není. Při dobré vůli je to maximálně širší pěší zóna. Od vlakového nádraží je to cca 5 minut ostré chůze, tedy dostupnost je vynikající. Vchod je na konci vstupní brány do jakéhosi činžáku a připomíná světlo na konci tunelu. Při první návštěvě zvolil náš redaktor čas odpolední. Při otvírání dveří mu popraskaly bubínky výkřikem: „Ortel!“, který měl na svědomí jukebox, jehož volume bylo maximálně doprava. V podniku byli 4 hosté a servírka. Dlouhý, podezřívavý a nenávistný pohled jednoho z hostí zůstal chvíli záhadou, než nepřipravenému redaktorovi došlo, že triko s nápisem „Music against racism“ není pro Ústí to pravé ořechové. Zvláštní je, že dotyčnému hostovi nevadil místní Rom, s kterým družně hrál šipky. Pivo bylo chuti odporné a nebylo žádoucí dát si druhé. Navíc redaktor působil jako cizí živel a narušoval poklidné odpoledne, které celé osazenstvo trávilo šipkami, konzumací piva a likvidováním si posledních zbytků sluchu.

Další návštěva byla situována do večerních hodin a redaktor si s sebou přivzal ústeckého rezidenta, aby bylo možné rozklíčovat lokální speciality a sociální kód místa. Nicméně alkohol značně poplenil kognitivní schopnosti obou, tudíž těžko říct, jak to vlastně bylo. Místo odporného piva byl vznesen dotaz po ginu, nicméně obsluha nabídla nevábně vypadající tekutinu, která se nacházela v láhvi, za kterou by se nemusel stydět žádný výrobce olejových maziv. Zůstalo tedy u odporného piva. Nálada v lokále byla na vysoké úrovni, družná zábava u všech stolů. Jako cizorodý element působila přihrnuvší se skupina místních adolescentních obejdů, kteří byli prakticky na kaši. Ihned začali k veliké nelibosti obsluhy uvnitř kouřit, ač osazenstvo pálilo již před tím jednu od druhé bez nejmenšího problému. Vrchol všeho nastal, když si jeden obejda sundal triko a jal se do půli těla nahý mlátit do boxovacího automatu, aby ostatním ukázala, kdo je králem harému. V tu chvíli bylo jasné, že již není na co čekat, naši hrdinové dopili stále ještě otřesné pivo a pakovali se za zábavou jinam. Celkový dojem? Vpravdě Ústecký.

Satelit - svěží závan v nonstopové pochmurnosti

Venku je zima, sychravo a nevlídno. Sraz v nonstopu na půl desátou ranní je tedy logickou zbraní v boji s nevlídností počasí. Usedám na židli a přijde mi divné, že jsou všude kolem zrcadla. Po tříminutovém zírání zjišťuji, že to není zrcadlo ale průzor do další místnosti. Tak to není úplně šťastný výkop. Během mého příchodu se zvedá zcela opilý pán, kterého barman oslovuje Františku a hlásí, že odpo zase přijde. Věrnost klienta mě hřeje u srdce. Následně dorazí další hosté, kteří v poklidu pokuřují na baru a diskutují o nesmyslnosti povánočních nákupů. Z nonstopu se tedy vyklube místo rezistence proti spotřebnímu kapitalismu. Body letí prudce nahoru. Následně doráží zbytek našeho společenstva a postupně objednáváme kafe, vodku, pivo, čaj a cosi z oblasti horkých nápojů, do čehož ale barman nekompromisně nalije ještě malou vodku s tím, že to je slabý a je potřeba tomu zvýšit volty. To je skutečně sympatické. Naše snaha kouřit uvnitř, když tak již činí zbytek hostí, je rázně utnut a my jsme vykázáni před podnik. Je vidět, že ještě nemáme bezpečnostní prověrku a nezapadáme do komunity. V televizi běží Tři veteráni a čas se příjemně vleče. 

Celkový dojem je ve skrze pozitivní, pivo i ostatní nápoje v podstatě pitelné, ceny rozumné. Dokonce zde mají i utopence, hermoše a romadůr, ale radši nezkoušíme. Vnitřek podniku není hezký, ale to také nikdo neočekává. Nonstop je spojen s vinotékou, což neověřujeme. Pokud tedy bude na Pankráci nebude vědět, co si počít, Non-stop bar Satelit je jasná volba.

Konec nonstopů v Karlíně?

Pachatelé se skoro v každé detektivce vrací na místo činu, aby se tam nechali usvědčit a šli si odpočinout za katr. Podobně i náš redaktor se vrátil do původně karlínského nonstopu, aby tam našel bar Bad flash. Vzhledem k tomu, že o něm měl jisté povědomí, přečetl si reportáž, kde se hojně používala slova jako "rotující pípa" a "létající pivovar". Očekával tedy jen to nejhorší a nebyl zklamán. 

Když vstoupíte do tohoto zbytečného podniku, zaujme vás jeho vnitřní design. Podnik nejvíce ze všeho připomíná menší rozpadající se výrobní halu někde na okraji Ústí nebo Sokolova. Sedět u stolu je v podstatě nemožné, protože je a) plno a b) jsou stoly velmi dementně rozmístěné. Řešení prostoru by jistě šlo poladit líp. Usadíte se a přijde obsluha. Na lístku je asi 40 piv, z toho ale 20 zatím nemají, ale v nejbližší době mít budou. Ale to už zase nebudou mít těch původních 20. Velmi matoucí. Ceny se pohybují od 30 do 65 za malé, z cen velkých jdeme do mdlob. Objednáváme si ovocné, o kterém redaktor ví, že bude hodně kyselý. Nicméně barman odvětí, že existují i kyselejší a že tohle chutná po malinách (v názvu má slovo raspberry). Tato informace je nicméně stejně platná, jako kdyby vám někdo při objednání půllitru citrónky do čaje sdělil, že existuje i kyselina sírová, která je o chlup kyselejší. Takže pivo je půlkou degustátorů hodnoceno jako nepitelné. 

V baru rozhodně nenajdete džůboks, ani maty. Ale ty ve finále ani nejsou třeba, protože o prachy vás bez problémů obere obsluha. Objednáte si jedno malý, to je hnusný, ale stálo 4 pětky, takže ho vypijete. Objednáte si další, abyste tu chuť přerazili, to je taky hnusný a stojí 3 pětky. Dáte si ještě třetí, to je taky hnusný, takže odcházíte, máte útratu kilo a v sobě necelej litr piva. No neberte to. 

Osazenstvo vypadá jako někdo, kdo rád a do hloubky rozebíral seriál Most!. Osazenstvo původního nonstopu vypadalo, jako by bylo z Mostu. Takže autenticita šla jasně dolů. To už ani nemluvíme o tom, že ožralej polobezďák je vám schopen za svůj názor, že na něj čumíte blbě, rozbít i kušnu. Současní návštěvníci o vás napíšu zdrcující status na sociální sítě. Posouzení, s kým je lepší trávit čas v jedný putyce, necháváme na čtenářích. 

Sečteno a podtrženo, pokud nejste sebemrskači, lidi sledující trendy nebo nesmyslně bohatí Bad flash vynechte a držte minutu ticha za vynikající nonstop, kde už o půl 11 ráno byla většina hostů opilá a udílela životní rady bez vyzvání a zadarmo. 

P.S.: Fotky nejsou, není tam co fotit.

Briketa nebude, v Kačambě se házej šipky

Snažení našeho nepříliš ambiciózního plátku dostat se do baru Briketa by se dalo shrnout slovy: „Nový den, nový pokus, nové selhání.“ Přestože jste od nás nic neočekávali, my jsme selhali. A to i přes skutečnost, že se redaktor-externista byl v dotyčném podniku dotázat den před plánovanou exkurzí, zda budou mít nazítří otevřeno. Odpověď: „Proč?“ nás měla varovat.

Do Brikety jsme se opět nepodívali, dostali jsme se však jinam. Jméno onoho podniku zní Kačamba a nachází se zhruba mezi stanicemi metra B (pro lidi nezběhlé v Praze, to je to žlutý) Invalidovna a Palmovka. Je třeba podotknout, že pokud by okolí Palmovky bylo co k čemu, nemuseli jsme se v touze po nonstopu trmácet takovou dálku. Nicméně situace na poli nonstopů na Palmovce je vskutku tristní. Výhoda Kačamby je v tom, že hned vedle je zastavárna, kde si můžete koupit plynový sporák za 2,5 tisíce a dostanete na něj 6 měsíců záruku. V místě tedy vědí, jak roztočit kšefty.

Nedělní odpoledne dosahuje svého vrcholu a my vcházíme dovnitř. Venku je zima, uvnitř teplo, body tedy letí nahoru. Servírka je profesionální a distingovaná. Na navázání přátelství to nevypadá. My zde ale nejsme z důvodu navazování vztahů, chceme dělat poctivou novinařinu. Podnik je rozlehlý, jeho podlahovou plochu ale zmenšuje 25 hracích automatů (spočítáno). Ty smutně postávají podél zdí a nefungují. Nad vchodem do druhé místnosti, kde stojí tyto památníky zlatých časů Iva Valenty, svítí nápis „Jackpot Error“, který dokonale dokresluje noční můru všech gamblerů. Co nás však překvapí, je fakt, že podnik během naší návštěvy zaplňuje asi tak 30 lidí. Jedná se o hráče šipek. Vypadá to na budování sousedské pospolitosti skrze sportovní volnočasové aktivity. My sledujeme ČT Sport a popíjíme pivo. V nabídce je i Kofola a tak je z čeho vybírat. Pro absenci ožratých dědků se nedozvídáme žádné životní pravdy, tudíž se po třetím pivku pakujeme.

Pokud hrajete šipky, lze podnik doporučit. Pokud hledáte místo na promrskání německých nepravidelných sloves, budete muset někam jinam. O úplnou katastrofu se nejedná. Podnik redakci sice příliš nenadchl, ale ani nezklamal.

Dopoledním Žižkovem

Práce na směny má tu výhodu, že do nonstopu můžete vyrazit už dopoledne. O půl desáté se tudíž snažíme dostat do Baru Briketa na Nákladovém nádraží Žižkov, leč neúspěšně. Zavolat provozovatele, aby nám otevřel, se nedaří, protože nelze sehnat jeho číslo. Naše rozčarování sdílí i postarší muž v džínsové bundě, který tvrdí, že si chtěl skočit na jedno, než mu pojede tramvaj. Co na tom, že po neúspěchu s nonstopem odchází do vedlejšího vchodu a už z něj nevychází. Tramvají ještě dneska pojede. Jelikož máme s sebou místního průvodce, tato tragédie nás příliš nezkruší a odebíráme se na zastávku Biskupcova, kde se nachází Pivní bar. Otevírací dobu nelze zjistit, milá společnost na cigárku před vchodem však věští možnost dopřát si nějakého toho točáka.

Pivní Bar

Pokud máte žízeň a je ráno, je tento podnik jasná volba. Společenskou smetánku nečekejte, na druhou stranu pochcaní a smrdutí bezdomovci zde podle všeho bezpečný přístav také nemají. I přes brzkou jitřní hodinu je vnitřek zdárně zaplněn postaršími muži, kteří se zájmem sledují televizi. Zvolený kanál je trošku překvapení, protože z obrazovky na nás shlíží moderátoři ČT 24. Pivo za 26,- Kč je excelentní volba, tudíž posíláme jedno do trumpety. Vnitřek je laděn do červenohněda a nepůsobí rušivě, pouze mírně nevkusně. Kolik co stojí, se dozvíte až při placení, protože nápojový lístek je zde vyhynulým druhem. Jídelák zde naproti tomu je, ale pouze na vyžádání u obsluhy. Odkud případná objednávka dorazí, nám zůstává však záhadou. Velmi brzo upoutá náš zrak poutač, který poukazuje na možnost objednat si panáka rumu či vodky za 18,- Kč. To je nabídka, která se neodmítá. I když vzhledem k chuti podaných nápojů by se odmítat měla. Osazenstvo podniku má však jiný vkus a neohroženě do sebe láme jednu kořalku za druhou. Džůboks na místě je, atmosféra však nějakým hudebním experimentům nenahrává. Logika podniku je jasná, seď na místě, požívej alkohol, nedělej bugr a zavírej dveře od hajzlu. Tento sociální kód brzy rozluštíme a tak se pakujeme pryč.

Po opuštění útulného baru se opětovně zkoušíme dostat do Brikety, ale dnes to tam vypadá na homeoffice nebo sick day, tudíž selháváme. O návštěvě hospody Radyně pomlčíme, poněvadž je to pouze knajpa.

Nonstop Bar

Na zastávce Lipanská je rohový bar, který má otevřeno nonstop, což je naše cílová stanice. Na předpolední hodinu je solidně zaplněn lidmi, kteří vypadají, že jsou v produktivním věku. Na druhou stranu to jsme i my a tak je radši nesoudíme. Milá servírka bez zbytečného odkladu donáší pivo a nesmlouvavě požaduje placení obratem. Džůboks láká k útratě a tak se podnikem nese výběr kvalitní muziky. Pomenší plešoun se nás výhružně ptá, kdo tam pustil Rammsteiny, což vzhledem k tomu, že u přístroje byl pouze jeden člověk za poslední půlhodiny, chápeme jako zbytečnou otázku. Následně nedostává přes držku, jak to ze začátku vypadalo, ale gratulaci za dobrý hudební vkus. Podezřelý pán v kožené bundě nám věnuje cestou na hajzl otřesný pohled, tudíž si nejsme volbou ani trochu jisti. V baru nás překvapují dva hosté, postarší pán, který si očividně přišel do podniku vyluštit křížovku, a slečna, která 3 hodiny sedí u jednoho piva. Co tam dělá, je nám záhadou. Naše vnímání je popleněno přijatým alkoholem, tudíž sedíme, vedeme řeči a ostatku si příliš nevšímáme. Pozornost upoutá až příchod černocha, čímž je místní pospolitost obohacena o multikulturní prvek, za což jsme rádi. O půl třetí odcházíme a je nám dobře.

Závěrem lze říci, že pokud vás stejně jako nás zklame Briketa, není proč házet flintu do žita. Žižkov s může zcela oprávněně pyšnit podniky, které vám mohou zpříjemnit jakékoli dopoledne. Café Louvre to sice není, ale pivo za příznivou cenu obdržíte na hned.  

Čekání na odlet/smrt v Memmingenu

Pokud se jednoho sychravého podvečera objevíte v Memmingenu, je potřeba se nad sebou vážně zamyslet. Návštěva tohoto města má stejný smysl asi jako návštěva Berouna. Akorát místo medvědů zde mají letiště. Každopádně pokud se zde souhrou náhod objevíte, máte před sebou v podstatě jenom tři možnosti – dostat se odtud co nejrychleji a) letadlem, b) autobusem nebo c) jít do skoro nonstopu.
Nonstop je situovaný na dosah autobusového nádraží, takže je to v pohodě. Otevřete dveře kobky a vaše podvědomá láska k diluviálním jeskyním, kterou jste zdědili po homo sapiens, se plně rozvine. Přízemí je totiž pouze po místní štamgasty, kteří kotí maty na plný plyn. My se přesuneme do sklepení, kde se nachází tlukoucí srdce celého podniku. Cestou dolů si uvědomíte, že němčina je pouze pro zpívání metalu nebo hardrocku, o čem se bude přesvědčovat celý pobyt v tomto zešeřelém podniku. Dole se nachází bar, na němž se točí řada krátkodobých návštěvníků a slečna, která svou přítomností oblažuje postupně téměř všechny mužské návštěvníky podniku. Vzhledem k tomu, kolik pány kupovaného chlastu je schopná rozdýchat, získává si náš respekt. Díky zkušenostem z pracovního pobytu v této části Německa jednoho redaktora, objednáváme si všichni Asbach. Udělejte to stejně jako my a nebudete litovat. Určitě to nebude nejlepší pití na světě, ale poměr cena – výkon je jasně na straně této kořalky. Po třetím panáku se dá skoro i zvyknout na jeho chuť. Hlavní pozornost věnujte výběru piva, velká část nabídky je totiž v podobě lahváčů, což je docela past, do které se můžete velmi snadno lapit. Provozní dobu jsme nezjistili, když jsme ve 4 ráno rozbití jak Dukla odcházeli, ještě se nezavíralo. A v neděli v 10 dopoledne už zase bylo otevřeno a maty byli v obležení hráčů, kteří to s gamblingem myslí vážně. Jak je to s jukeboxem si není nikdo z redakce schopen vzpomenout. Kolik co stálo taky nevíme. Víme ale, že mají točeného Guinnesse, což je dobré vědět.