Bar Fantomas

Tento zapomenutý a mnohými opomíjený klenot se nachází přímo Na Knížecí, ve spodní části, blízko vietnamské tržnice a téměř naproti zastávce směrem do brdských hvozdů, takže pokud jedete jako jeden člen redakce v ranních hodinách na výlet a přijedete s časovou rezervou, není nad čím přemýšlet. Na začátek je potřeba zmínit, že následná celodenní pitka maskovaná za turistiku a ranní hodina značně poplenila kognitivní schopnosti stejně jako pozorovací talent našeho redaktora, proto tuto reportáž berte s rezervou. Možná to celé bylo úplně jinak.

Nebojácně vcházím do nonstopu, protože vývěsní štít slibuje Bráníka. Překvapivé je, že vnitřek není zešeřelý ani potemnělý. Tato klasická vlastnost nonstopů je tu odstraněna velkým oknem přes celou jednu stěnu, kterým se můžete kochat pohledem na parkoviště autobusů nebo pozorovat šrumec před podnikem. Na slušné pozdravení se, podle vzhledu, zedník na barové židličce pouze otočí, paní servírka něco zabrblá a dědek odpoví. Toť veškeré osazenstvo podniku a jeho reakce na podezřelého nového zákazníka. Je třeba podotknout, že je svátek a je ráno, takže teoreticky by zde mohly být návaly, leč nejsou. Celý interiér vypadá, jako by zde naposledy utírala prach babička Klementa Gottwalda, ale mám pro strach uděláno a poroučím si pivo. Po chvíli se ještě více osmělím a vidouc varnou konvici, poprosím o kafe. Servírka odpoví, že má jenom turka, což kvituji s povděkem. Po té, co se zvednu a pro kafe na bar dojdu, tají mezi námi ledy a servírka již nevypadá, že by mě chtěla umlátit dlažební kostkou.

Než došlo k tomuto dějinnému zvratu na poli mezilidských vztahů, dělňas na baru stále něco blekotal. Brzká doba zcela znemožnila vnímat, o co se jedná, ale vypadalo to, že dělňas strávil nějaký čas prací v Německu, tudíž má pozornost zbývajícího osazenstva pro světoběžnický přesah svého vyprávění. Jeho monolog je pak přerušen dědem, který v půl devátý ráno nebojácně do sebe naklopil během 20 minut dvě piva a poté se jal sdělit celému podniku, jak to teda bylo minulej tejden s Mírou. Turek už zabral, tudíž jsem zbystřil své smysly a zachytil jsem poutavý příběh o tom, jak se Míra ve Fantomasovi strašně ožral, venku sebou fláknul o chodník, jebnul se do hlavy, vypadal jak mrtvej a pak pro něj přijela záchranka. Kmetovi pak z nemocnice volali, ale když se dozvěděli, že není příbuzný zraněného, zavěsili. Průběh události je dosvědčen servírkou a je vidět, že celou komunitu tato lapálie velmi zasáhla. Neznámý stav Míry jimi zřetelně otřásl. Navíc prý Míra ani nebere telefon.

V tu chvíli se však dostavují průvodní projevy konzumace pekelně silného turka a je třeba se odebrat na záchod, který je překvapivě čistý s funkčním splachováním a dostatkem hajzl papíru, takže apokalypsa je zažehnána. Cestou z toalety stihnu zaplatit lidových 40 korun, zjistím, že za stejnou cenu jsem si mohl dopřát jednu klobásu a dekuju se na autobus. Zda-li byl na místě přítomen džůboks, zůstává záhadou.