Chlastání v Peru

Téměř každý si do svýho CV jako zálibu napíše „cestování“ - ať už to znamená zájezd s cestovkou na vánoční trhy do Norimberku nebo stopování na trase Brno – Nairobi. Vzhledem k tomuto faktu a vzhledem k tomu, že kulturní referend naší redakce jasně definoval cílovou skupinu blogu slovy: „Ty vole, to bude chtít číst každej.“, jeví se přesah do oblasti cestování a poznávání nových kultur jako ideální nástroj k oslovení mas a získání té správné internetové reputace.

Díky evropským fondům bylo jednomu členu redakce umožněno strávit téměř rok studiem v Peru, mise tedy byla více než zřejmá – probádat alkokulturu této andské země. Hned první den bylo zřejmé, že našinec bude vystaven nejedné svízeli. Depresivní cena 35 korun za lahváč jasně značila hranice peruánského alkoholismu. Naštěstí se ukázalo, že cena rumu je mnohem příznivější. I přes to se však terénní výzkum soustředil na rozklíčování vztahu Peruánec – pivo.

Několik perných večerů bylo věnováno hledání výčepu v hlavním městě, Limě. Nakonec se zadařilo a autor navštívil celkem 3 podniky, kde poměr objem = cena ještě nezpůsoboval závratě. Nalezení nonstopu nebylo úspěšné, tudíž musí čtenáři vzít za vděk popisem barů.

Pivní bar Mnichov

V centru Limy se nacházející lokál, kterým se majitelé snaží přiblížit Peruáncům atmosféru vzdáleného a pivní kulturou políbeného Německa. Jelikož autor nemá dostatečnou zkušenost s Německem, nemůže hodnotit úspěšnost tohoto konceptu. Avšak intuitivně cítí, že pravá německá pivní kultura vypadá značně odlišně. Hudební podmalování prostoru zajišťuje dvojice pianista – bubeník, vyhrávající téměř cokoliv, a sousední diskotéka. Když k tomu připočteme hluk hostí, kteří jsou nuceni na sebe pořvávat, dostaneme víceméně detailní kontury tohoto podniku. Tuplák piva na začátku pobytu 98 korun, na konci 112 korun díky nepříjemnému kurzu koruny.

Bezejmenný bar

I přes upřímnou snahu se nepodařilo zjistit jméno tohoto podniku. Pivo o 7 korun levnější, hudba zajištěná naladěním rockového radia. Hlasitost nepříjemná, ale alespoň tato muzika odradila většinu Peruánců, takže podnik představoval sešeřelou oázu klidu před běsněním, latinskoamerickými rytmy a všeobjímajícím zvukem automobilových klaksonů, kterýžto zvukový podtext je hluboko vepsán do limského genomu. Bohužel byl bar v druhé půlce pobytu změněn na módní posezení pro Peruánce, což značí změnu hudebního doprovodu a absenci točeného piva, jinými slovy, stálo to za hovno.

Barranco beer house

Populární lokální pivovar poskytující svou produkci za relativně přijatelnou cenu. Z pohledu zkoumání alkoholismus zcela nevhodné. Většina hostů požije max. tři piva za noc.

Jak z referencí plyne, procento alkoholiků a bezdomovců bylo ve zmíněných podnicích rovno nule, bylo tedy třeba ponořit se hlouběji do dané problematiky. Peruánci nejsou tak tolerantní k opilcům jako Češi, pokud se někdo na večírku zpije, je to ostuda, nikoli důvod k vyprávění oslavných legend a pění ód. Pokud se Peruánec chce opít, zajde si do místní restaurace, objedná si alespoň do dvojice lahváč a stráví v přátelském popíjení několik hodin. V noční Limě také není lehké narazit na blábolící a motající se bezdomovce a blázny. I když lze podobné typy potkat, jejich počet je zanedbatelný.

Pravý a nefalšovaný alkoholismus potkal autor až v jedné opuštěné andské vesnici. Již cca ve tři hodiny odpoledne byla čtvrtina mužské populace opilá (od veselé opičky po nesrozumitelné blábolení, problematickou chůzi a agresivní chování). Ti kurážnější se jali požadovat úplatek za ukázaní cesty, kterýžto čin byl zhola zbytečný, protože jim bylo prd rozumět. Svůj požadavek nakonec podpořili argumentem v podobě balvanů v rukou některých z nich a bylo jím tudíž vyhověno.

Z textu je patrné, že studium opilectví a mapování nonstopů se jeví v této části světa problematické, protože saturace trhu tímto typem služeb je z evropského pohledu nedostatečná. Podle zběžného pozorování se jeví, že plnohodnotnou náhradu představují drogy, které v Peru obstarávají funkci obrany před nesmyslností okolního světa.