Nonstopy na Praze 13

S nezdolným odhodláním odhalit taje sídlištních nonstopů si dává naše redakce sraz na Stodůlkách. Jelikož v sídlištní subkultuře a sociálních mechanismech tápeme, nedáváme se hned na děs a bídu Jižního města. Blízkost metra a možnost relativně rychle prchnout do centra či do přilehlých polností dělá ze Stodůlek ideální štaci. Protřele obcházím komplex, ve kterém se nachází sámožka, zastavárna a nespecifikovatelné obchody a dvě herny, ve kterých se dá pít pouze při hraní matů. Rozpočet je napjatý, kocení matů si necháváme na později, až budeme zbyteční bohatí třicátníci, a jdeme do třetí herny, z které se vyklube nonstop s možností požívání, aniž bychom se ekonomicky zničili na bednách.

Paprsek

Název reflektuje jméno celého komplexu. Na nonstop je vybaven překvapivě solidním hospodským nábytkem a při vstupu první pohled spočine na slušivém kovbojském klobouku, který má jeden z místních, který se ležérně rozvaluje na baru. V baru vládne srdečná atmosféra, slečny servírky se usmívají a zručně šenkují. Nikdo nejeví známky drogového delíria ani jiných podobných stavů. Na druhou stranu je teprve sedm večer a co není, může být. Osazenstvo se skládá z typických hospodských dědků, postarších párů a stolu mladých, kde se na stole objevují i nealkoholické nápoje. Mládežníci rozhodně neprojevují příznaky kocovinového sušáku, ani nekotí maty, takže si pití nealka nejsme schopni vyložit. Prostor se jeví jako na ideální nedělní poobědovou ožíračku. Děti se tu rozhodně žádných zlých strejdů nemusí bát. Pivo nás nezaujalo ani cenou ani chutí, takže odmítáme slečninu nabídku, že nám natočí další a pálíme do piči.

Nonstop San Marco, Luka

Na Lukách však výrazně přituhuje. Odtuď jezdí dálkové autobusy až do Jinočan nebo až na Dejvickou, takže fluktuace potencionálních zákazníků nonstopů je jistě vyšší. Přesto potřebujeme relativně hodně času na to jeden najít. Ty nejbližší metru jsou opět jenom herními doupata. V jednom se nám příjemná slečna na otázku, jestli se můžeme jenom posadit, vysměje. S vědomím, že tady nám pšenka nepokvete, tak sbíháme shody za Tesco a infiltrujeme podnik, který je spojen s přilehlou pizzerií. První šok je v ceně a značce piva – Lapák za 21,5 Kč. To je skutečné překvapení a vnese to do našich řad drobné zmatky. Kulturní referent ihned zmiňuje, že toto není nonstop a poukazuje na výzdobu: staré kolo od vozu, s kterým přijel Cyril a Metoděj na Velkou Moravu a fotky z První republiky skutečně navozují atmosféru skoro až domáckou. Atmosféru dokreslují dvě zlaté rybičky v akvárku na baru. Ve vzduchu je však cítit jakési pnutí. Jeho zdrojem je nepříjemně se tvářící postarší servírka. Politický redaktor prolomí ledy a paní nakonec svolí, že na baru objednaná piva nám přinese až ke stolu. Vyzískaný čas se snažíme naplnit pětkou v džůboksu a tak se po ztichlém nonstop rozezvučí sytý baryton Pavla Bobka. Osazenstvo nevypadá překvapeně ani naštvaně, je možné, že to ani nezaregistrovalo. Nelze si nevšimnout dvou mladších párů (že by dvojité rande?), ženy se psem, páru ve středních letech, který ale nevypadá na to, že má domek se zahrádkou a zlatým retrívrem, a dvou starších alkoholiků. Občas se hospodou mihne kuchař z vedlejší pizošky a to už je na nás dost a chceme se zvednout, ale paní před nás postaví nová piva a držením těla naznačuje, že s takovejma mladejma zobákama nemá v úmyslu se bavit. Poslušně dopíjíme a máváme peněženkou ve snaze vyhnout se dalšímu pivu.

Herna Bar Lužiny

Kdo byl někdy na Lužinách, tak ví, že tady je tragika sídliště mírněna Central Parkem, nečekáme tedy nějakou katastrofu. Na druhou stranu je známé, že když pro perník tak jedině na sídliště, takže i Lužiny mají potenciál. Tady jdeme na jisto. Nejmenovaný člen redakce si před mnoha lety v místním nonstopu myl poblitou bundu. Zároveň jsme uklidněni osvědčeným pojmenováním podniku, takže tuto destinaci nechápeme jako prohru. Menší místnost je zcela kontrolovaná partou plešatců, kteří vypadají, že na problematiku obyvatel zemí třetího světa mají pevné názory. Přesto se z džůboksu neline Dan Landa, ale rap a během konverzace skupina balí špeka. Skupina odchází rozptýlit se před podnik a překvapivě se k nim přidává i stranou sedící mladík s vizáží nejsocializovanějšího studenta třetího ročníku MatFyzu, který do té doby intenzivně likvidoval nepřátele na noťasu. K pití je pouze Plzeň, takže vládne roztrpčení.

Celkově lze říci, že naše mise byla velkým zklamáním. Pekelné nonstopy plné smažek, opilců a bláznů, které podle logiky věci měly poskytovat úniky před realitou reálsocialistického sídliště, se nekonají. Místním bezdomovcům patrně v době našeho pobytu vrcholila odpolední šichta v somrování v centru města, takže se z místních nonstopů stala alternativa k vesnickým hospodám, kam chodí chlapy po práci na jedno. Pravděpodobně se k této problematice ještě vrátíme a zkusíme udělat terénní výzkum v pozdních nočních hodinách.