Stráž pod Ralskem

Abychom nebyli nařčeni z pragocentrismu, vydala se část redakce mapovat situaci v oblasti nonstopů do Stáže pod Ralskem. Obavy z toho, jestli vůbec na nějaký nonstop narazíme, byly rozptýleny v momentě, kdy jsme vystoupili z autobusu. Na první pohled se pivnice na autobusovém nádraží jeví jako solidní nádražka, avšak dotazem na místní šenkýřku, které díky jejímu věku všichni přezdívají „babi“, zjišťujeme, že zde můžeme bez problémů lít neomezeně dlouhou dobu.

Ale hezky od začátku. První kontakt s nonstopem byl neurčitý, byla tma. Při vstupu zjišťujeme, že se zákazníci obávají zákazu kouření uvnitř občerstvovacích stanic, proto se snaží vykouřit si nějaké ty zásoby do plic. Kontrolou cen zjišťujeme, že s pivem za 19,- a tureckou kávou za 16,- zde budeme moci chvíli fungovat. Osazenstvo je tvořeno zemitými lidmi okolo 40 – 50, kteří již něco požili a vesele se baví. Navíc je přítomen pes Ťapík, který rád požírá cukr do kávy a to i přes to, že mu to panička zakazuje, a vadí mu jeden příslušník dělnické třídy, na kterého hlasitě štěká.

Džůboks nebyl odhalen, ale o hudební produkci je postaráno televizí a rádiem. Občas se ozve hřmotný pořízek, který překvapivě zvučným hlasem koncertuje. Problém je, že zná pouze jednu sloky od každé písně. Po chvíli se rozohní a sedíc na zemi všem přítomným ukazuje, jak si umí dát nohu za hlavu, což se mu nakonec nepodaří.

Naše výprava s klidem lidí, kteří o problému nic neví, se nenuceně baví o výhodách a nevýhodách benzínových a elektrických motorových pil. To pobouří blízko sedícího Jardu Ježka, který si přisedne a odhodlaně části skupiny vysvětluje, jak to skutečně funguje v oblasti těchto strojů. Nikdo nic nechápe, s výjimkou toho že počáteční investice není rozhodující. Zbylý člen osazenstva se pak pustí do disputace s dalším zákazníkem jménem Jirka, se kterým se předhánějí, kdo zná lépe Roudnici nad Labem a její okolí. Vzhledem k opilosti obou, dochází k bizarní situaci, kdy si oba vymýšlí, ale protože ten druhý si není jistý pravým stavem věcí a nechce se shodit, tak ho v této lži ještě utvrzuje. Každopádně situace na pracovním trhu na Roudnicku je přinejmenším nezáviděníhodná, stejně tak stav roudnického zámku.

Nakonec nám Jarda Ježek radí, kde se máme uložit na noc do spacáků a my s díky odcházíme po přátelském rozloučení se s „babi“.